»

DEHYDRATACE

Dehydratace je proces, kdy se bez náhrady ztrácí voda z těla. Ztráta a nedostatek vody v organizmu mohou mít na organizmus různé dopady. Záleží na tom, kolik tekutin jsme ztratili, na současném fyzickém a psychickém stavu (na našem zdraví) a na podmínkách prostředí (vlhkost vzduchu a teplota okolí), ve kterém se právě nacházíme. Dehydratace může být životu nebezpečná a je příčinou smrti u mnoha nemocí, zejména silných průjmových onemocněních (cholera, tyfus). Ve vysokých teplotách je důležité dodržovat pitný režim hlavně u dětí a starších lidí. Příznaky dehydratace jsou suché sliznice, a to především dásně a jazyk (pokud postižený vyplázne jazyk, je možné si toho povšimnout, suchá kůže po celém těle, pocit žízně, celková nevolnost a případně i svalová slabost, v některých případech se může objevit i zvýšená teplota a při nejzávažnějších případech dochází k bezvědomí.
Subjektivní pocit žízně ani zdaleka neodpovídá naší skutečné potřebě tekutin, proto bychom správně měli pít, i když žízeň nemáme. Pocit žízně by pro nás měl být až varovným signálem a neměl by být tím, co nás vede k příjmu tekutin. Pocit žízně je u některých jedinců oslabený, protože nižší pocit žízně mívají často ženy, zvláště pak ale starší lidé.
Dehydratace se dělí na tři typy. Hypertonická, isotonická a hypotonická. U první z nich se jedná o stav, kdy se snižuje objem mimobuněčné i vnitrobuněčné tekutiny. Jeho příčinou je malý přísun tekutin při jejich nedostatku. Dochází k tomu při extrémních teplotních podmínkách a velkém energetickém výdeji bez adekvátní náhrady tekutin. Dále mohou takto trpět lidé, kteří nemohou přijímat tekutiny z různých patologických příčin.
Příčiny jsou ztráty hypotonické tekutiny při horečkách, průjmech, cukrovce. Některá ledvinová onemocnění.
Isotonická dehydratace je izolovaná ztráta mimobuněčné tekutiny. Vnitrobuněčná tekutina se nemění.
Příčinou je ztráta tekutin z trávicího ústrojí (zvracení, průjem atd.), krvácivé stavy, velké pocení, rozsáhlé
popáleniny, použití saluretických diuretik, některá ledvinová onemocnění, rychlá tvorba výpotků.
Tato dehydratace se projevuje únavou, apatií, poruchami vědomí až bezvědomí, zvýšenou akcí srdeční,
poklesem krevního tlaku, rozvojem šoku.

Posledním typem je hypotonická dehydratace, která je způsobena
snížením objemu mimobuněčné tekutiny a zvýšeným objemem buněk, tedy zvýšený objemem vnitrobuněčné
tekutiny. Příčinou jsou ztráty soli (při některých ledvinových onemocněních, nedostatečnosti nadledvin, poruchách centrální nervové soustavy, vysokých dávkách diuretik, dlouhodobé neslané dietě). Hrazení větších ztrát tekutin pouze vodou (při zvracení, průjmech, sportovních výkonech, práci v horku).Projevem je pokles krevního tlaku, ortostatické poruchy, poruchy plnění žil, studená cyanotická (namodralá) kůže, což signalizuje nebezpečí rozvoje šoku, snížený tonus tkání.

Dehydratace lze léčit zvýšeným příjmem tekutin, který je v mnoha případech dostačující, nejvhodnější tekutinou je ta, která dehydratovanému chutná. Zahájit léčbu dehydratovaného dítěte osoleným čajem může vyvolat zvracení a zhoršení stavu, rozhodující je množství - nelze očekávat, že výrazné příznaky ustoupí s jedním napitím. Velké množství tekutin může opět vyvolat zvracení, pokud je snese žaludek, dojde následně k zvýšenému močení a situace se nezlepší. Tekutiny je nutno podávat po malých dávkách delší dobu. Těžká dehydratace se řeší více dnů.

 

Pokud se vám náš článek líbil a máte zájem o dostávání těchto článků o zdraví pravidelně,

zaregistrujte se  ZDE

 

YTMzOWU